Risografie zblízka:
od master fólie k hotovému nákladu
Seldastabe je nezávislý redakční projekt o risografickém tisku. Sledujeme cestu jedné tiskoviny od rozdělení předlohy do barevných vrstev až po sušení a svázání nákladu — a popisujeme, proč se risografie chová jinak než digitální nebo ofsetový tisk.
01Risografie stojí na stejném principu jako sítotisk: barva prochází otvory v šabloně na papír. Ilustrační snímek k tématu.
Princip šablonového tisku bubny
Risograf vypadá zvenčí jako kopírka, ale uvnitř pracuje úplně jinak. Nejde o toner nanášený elektrostaticky ani o inkoustové trysky. Uvnitř stroje se otáčí válec — tiskový buben — potažený jemným sítem. Na buben se napne master fólie s prostřílenými otvory, dovnitř bubnu se přivádí barva a odstředivá síla ji tlačí sítem a otvory ven na papír, který pod bubnem projíždí.
Z toho plyne několik důsledků, které určují celý pracovní postup. Každý buben nese právě jednu barvu, takže vícebarevná tiskovina znamená několikanásobný průchod papíru strojem. Barva se na papír nanáší v poměrně silné vrstvě, nezasychá teplem ani UV zářením, ale postupně vsakuje do vlákna a oxiduje. A protože papír pokaždé znovu vjíždí do stroje, žádné dva průchody nesednou na sebe zcela přesně.
Právě tyto vlastnosti dělají z risografie svébytné médium. Nesnaží se napodobit fotografickou věrnost; pracuje s plochou barvou, rastrem a mírnou nepřesností jako se stavebními prvky.
Co risograf zvládá dobře
- Sytě kryjící plochy jedné barvy bez pruhování typického pro laserový tisk.
- Střední a vyšší náklady — cena za arch klesá s počtem kopií, protože master fólie se vyrobí jen jednou.
- Zíny, katalogy, plakáty, básnické sbírky, drobné knižní edice.
- Barvy, které v CMYK neexistují: fluorescenční růžová, kovová zlatá, sytá modrá.
Kde má risografie hranice
- Přesná reprodukce fotografie s jemnými přechody a neutrální šedou.
- Tisk až k okraji archu — buben nechává po obvodu neotištěný pruh, proto se tiskne na větší formát a ořezává.
- Velmi malé náklady, kde se výroba master fólie ekonomicky nevyplatí.
- Zakázky, kde je nepřijatelná odchylka soutisku i o desetinu milimetru.
Master fólie a její výroba
Master fólie je jednorázová šablona. Stroj ji vyrábí sám: předlohu buď nasnímá skenerem ve víku, nebo ji přijme jako data z počítače, převede na jednobitovou mapu bodů a termální hlava pak do tenké fólie vypálí mikroskopické otvory přesně tam, kde má být barva. Fólie se automaticky napne na buben, přebytek se navine do odpadní komory a stroj je připraven tisknout.
Klíčové je slovo jednobitová. Fólie zná jen dva stavy — otvor, nebo plnou plochu. Žádné poloviční krytí neexistuje. Všechny odstíny mezi papírem a plnou barvou musí vzniknout rastrem, tedy různě velkými nebo různě hustými body.
Výroba jedné fólie trvá desítky sekund a spotřebuje kus materiálu bez ohledu na to, kolik archů se z ní potom vytiskne. Proto se vyplatí připravit data pořádně napoprvé a před ostrým nákladem udělat několik nátisků.
Na co myslet při přípravě dat
- Každou barvu odevzdat jako samostatný soubor ve stupních šedi, kde 100 % černé znamená plné krytí danou barvou.
- Nechat po obvodu neaktivní okraj — buben netiskne až k hraně a papír musí projít podavačem.
- Rozlišení předlohy volit v souladu s rastrem, který se bude tisknout; zbytečně vysoké rozlišení výsledek nezlepší.
- Vyhnout se velmi tenkým liniím pod zhruba 0,25 mm — v rastru se rozpadají a při soutisku mizí.
- Text v malých velikostech umístit pouze do jedné vrstvy, ne skládat ze dvou barev.
Sójové barvy a omezená paleta
Barvy pro risograf jsou emulze na bázi rostlinných olejů, nejčastěji sójového, s pigmentem a vodní složkou. Neobsahují těkavá rozpouštědla a nezasychají odpařováním; místo toho pomalu vsakují do papíru a na povrchu oxidují. Tisk proto vychází ze stroje ještě vlhký a plnou odolnost získává až po několika hodinách, u sytých ploch i po dni.
Paleta je pevně daná — jde o sadu hotových odstínů v samostatných bubnech, nikoli o míchání na místě. Studio má obvykle k dispozici několik bubnů a při zakázce z nich vybírá. Tři barvy na jedné tiskovině už znamenají tři průchody a tři master fólie, takže omezení není jen technické, ale i rozpočtové.
Rozšířit paletu lze překrýváním. Dvě barvy nanesené přes sebe dávají třetí odstín, ale jinak, než bychom čekali od tiskových barev v ofsetu: risografické barvy jsou jen částečně průsvitné a záleží na pořadí průchodů i na tom, jak silně první vrstva uzavřela povrch papíru.
Praktické poznámky k paletě
- Fluorescenční odstíny svítí jen na světlém, nepříliš krytém papíru; na tmavém podkladu ztrácejí smysl.
- Světlejší barva by měla jít zpravidla jako první, tmavší přes ni — opačné pořadí častěji zanáší síto.
- Barvy překrývané ve stoprocentním krytí obou vrstev bývají mazlavé a schnou nejdéle.
- Vzorník je nutné tisknout na stejný papír, jaký půjde do nákladu; na jiném podkladu odstín neodpovídá.
Rozklad obrazu do vrstev a volba rastru
Než se data dostanou ke stroji, musí být obraz rozdělen na tolik samostatných vrstev, kolik barev se bude tisknout. Automatický převod z RGB nebo CMYK obvykle nestačí — separaci je lepší postavit ručně, po obrazových plánech: pozadí, střední plán, detail, text. Každý plán dostane vlastní barvu a vlastní míru krytí.
Protože fólie zná jen otvor a plochu, vznikají polotóny rastrem. Nižší frekvence rastru, řekněme kolem 40 až 60 linek na palec, dává viditelný bod, měkčí kresbu a spolehlivější přenos barvy. Vyšší frekvence působí hladce, ale na hrubším papíru se snadno zanáší a plochy zbytečně tmavnou. Vedle klasického bodového rastru se používá i frekvenčně modulovaný rastr nebo dithering, který na obrazech se strukturou působí přirozeněji.
Užitečné pravidlo: rastr volte podle papíru a podle vzdálenosti pohledu, ne podle toho, jak vypadá na monitoru. Plakát z metru snese hrubší bod, než kterým by se dala vysázet stránka zínu.
Soutisk při několika průchodech
Soutisk je otázka, jak přesně druhá barva dosedne na první. V risografii se papír pro každou barvu znovu zakládá do podavače, projíždí gumovými válci a naráží na doraz — a pokaždé o něco jinak. Odchylka v řádu desetin milimetru je běžná i u dobře seřízeného stroje, u větších formátů a tenčích papírů bývá větší.
Odchylku nelze úplně odstranit, ale dá se zmenšit a hlavně se s ní dá počítat už při návrhu. Tiskoviny, které nestojí na přesném lícování jemných linek, snesou posun bez ztráty čitelnosti; naopak kompozice, kde má tenký modrý obrys přesně obepnout cihlovou plochu, bude vždy problematická.
Postup, který soutisk zlepší
- Tisknout celý náklad jedné barvy najednou a teprve pak měnit buben.
- Mezi průchody nechat papír odpočinout — vlhký arch je rozměrově méně stabilní.
- Ukládat archy vždy stejnou hranou k dorazu a nemíchat směr založení.
- Skladovat papír v prostředí tisku alespoň den předem, aby se ustálila vlhkost.
- Na první průchod dát barvu, která nese hlavní kresbu; ostatní vrstvy se k ní pak snáz vztahují.
- Kritické prvky navrhovat s mírným přesahem, aby drobný posun neodhalil bílou mezeru.
Posun vrstev jako výrazový prostředek
Jakmile přijmeme, že soutisk nebude nikdy dokonalý, otevře se druhá možnost: pracovat s posunem záměrně. Mnoho risografických tiskovin staví právě na tom, že barevná vrstva neleží přesně na kresbě — obrys a plocha se míjejí, vzniká dvojitý okraj, barva vystupuje zpod čáry.
Rozdíl mezi chybou a záměrem je v míře a v důslednosti. Posun o půl milimetru, který se náhodně mění arch od archu, působí jako nedbalost. Posun o dva až tři milimetry, konzistentní napříč celým nákladem a zapracovaný do kompozice, čte se jako rozhodnutí.
Způsoby, jak posun ovládnout
- Posun zanést už do dat, ne ho nechávat na stroji — pak je stejný na každém archu.
- Zvolit jeden směr posunu pro celou publikaci a držet se ho.
- Text nechat vždy v jedné vrstvě; posunovat jen plochy, rastry a ilustrační prvky.
- Vyzkoušet malý nátisk s několika variantami vzdálenosti, než se rozhodne o nákladu.
Papír, gramáž a chování barvy
Papír v risografii neurčuje jen dojem, ale i samotný výsledek tisku. Barva se do něj vsakuje, takže nasákavý nenatíraný papír dává měkčí, matnější odstín a rychleji zasychá. Natíraný papír barvu drží na povrchu, odstín zůstává sytější, ale schne mnohem déle a snáze se rozmazává.
Gramáž se v praxi pohybuje zhruba mezi 80 a 160 g/m². Pod 70 g/m² se archy hůř podávají, prosvítají a při vícenásobném průchodu se kroutí. Nad 200 g/m² už řada strojů papír bezpečně neprotáhne — desky se proto často tisknou jinou technikou nebo se lepí z lehčího materiálu.
Barevný papír je v risografii běžný nástroj: světle okrová nebo šedá podložka změní všechny tištěné odstíny naráz a ušetří jeden průchod, protože plochu už nemusí vytvářet barva.
Kontrolní seznam před objednáním papíru
- Zkusit vzorek se všemi plánovanými barvami, včetně jejich překryvů.
- Ověřit směr vlákna — u vazby musí běžet rovnoběžně s hřbetem.
- Objednat rezervu nejméně deset procent na nátisky a maky.
- Zjistit, zda papír neobsahuje silné optické zjasňovače, které mění vnímání odstínů.
- Počítat s tím, že hrubší povrch snese jen hrubší rastr.
Otisk čerstvé barvy, sušení a vazba
Nejčastější vada risografického nákladu nevzniká při tisku, ale po něm. Čerstvá barva se z otištěného archu přenese na rub archu položeného shora — otisk, který znehodnotí i jinak bezchybný tisk. Riziko roste s krytím plochy, s hladkostí papíru a s výškou stohu.
Prevence je z velké části organizační. Archy se odebírají z výstupu po menších dávkách, prokládají se a nechávají volně ležet. Sytě kryté plochy se nechávají schnout déle než jemný text. Teprve suchý náklad se ořezává, skládá a váže — falcování vlhkého archu barvu spolehlivě rozmaže v ohybu.
Doporučený sled prací po tisku
- Náklad rozdělit na nízké stohy, ideálně do padesáti archů.
- Stohy nechat volně ležet nebo je proložit, aby se dostal vzduch mezi archy.
- Podle krytí počkat několik hodin až jeden den; sytě kryté plochy déle.
- Zkontrolovat suchost přitisknutím čistého papíru na okraj potištěné plochy.
- Ořezat na čistý formát a teprve pak skládat.
- Svázat — u zínů nejčastěji šitím drátem do hřbetu, u silnějších bloků lepenou nebo šitou vazbou.
- Vyřadit archy s otiskem a viditelným posunem mimo zvolenou toleranci.
Sušení je nejčastěji podceněný krok. U vícebarevného nákladu tvoří většinu času celé zakázky a nedá se zkrátit tím, že se stohy zatíží.
Kontakt
Seldastabe je informační a redakční projekt. Publikované texty vznikají jako otevřené poznámky k risografickému tisku a průběžně se doplňují podle toho, jaká témata se ukážou jako užitečná.
Seldastabe
[email protected]
Na tuto adresu je možné psát s upřesněním, dotazem k některému oddílu nebo s upozorněním na nepřesnost. Web nenabízí tiskové ani jiné placené služby a neprovozuje objednávkový systém.
Více o záměru projektu a rozsahu materiálů najdete na stránce O projektu.